Kdo se chce stát vlkem, musí se s ním sžít.

Strach uvnitř Nás

16. února 2015 v 14:11 | Anior |  Témata týdne
Celá moje třída, kromo pár jednotlivců, se připravuje na zkoušky na gymnázium. Někdo víc, někdo míň. Já patřím mezi skupinu, krerá se připravuje hodně. Chodím na speciální kurzy, kde mi pomáhají si zvyknout na to, jak by to mohlo vypadat. Jsem první rok v nové třídě, protože jsme se stěhovali. Předtím na nás dost tlačili a já si zvykla na to tempo. Ale teď je to v podstatě "ulejvárna" a já jsem v tom tempu povolila. Bylo to tu lehké. Skoro ve všem jsem byla napřed a spíš jsem ostatním radila, než abych s nimi jela na stejné čáře. Jak ale přišel první kurz kde byli přísnější a dávali těžší příklady, uvědomila jsem si, že jestli chci jít na gympl, musím se začít snažit. Což o to, začala jsem se snažit, v tom nebyl problém, ale začal ve mně narůstat strach. "Co když nezvládnu zkoušky? Co když tam budu pozadu? Co když nezapadnu do kolektivu?" Ano, všechny tyhle věci mě sužovaly. Ale nejvíc věc, která se mi příčí ze všech nejvíc; "Co když nebudu úspěšná?"Dá se říct, že jsem tak trochu perfekcionistka a chci mít vše v pořádku. Nepořádek mi nevadí, ale úplně šílím třeba z trojky. Bojím se toho víc, než čehokoli jiného a sžířá mě to uvnitř. Ten strach mi pomohli překonat rodiče. Řekli, že se nemám čeho bát, oni po mně nechtějí perfektní výsledky. To mě nepřemluvilo tak, jako jejich vysvědčení. Máma studovala čtyřletý gympl a táta šel do šestky. Jejich vysvědčení byla někdy dobrá někdy špatná. Ale i přes jejich špatné známky teď mají kariéru, kterou já pokládám ze úspěšnou. To mě uklidnilo a já se přestala tolik bát. Ten strach měli asi všichni ze třídy a někteří ho uřčitě ještě teď mají. Já se toho strachu asi nikdy nezbavím úplně, ale jedno je jisté - i přes ten strach uvnitř si musím věřit, jinak se moje obavy naplní. I mí rodiče měli špatné známky, ale šli si za svým a to se jim nakonec povedlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anior Anior | Web | 16. února 2015 v 18:21 | Reagovat

Tááák, jak se Vám to líbí?

2 Leklinka Leklinka | 16. února 2015 v 19:54 | Reagovat

Paráda. :-D Taky se pořád bojím, že něco pokazím a nebudu dobrá. Ale napsala jsi to přesně. Dík.

3 Chrudoš Chrudoš | 16. února 2015 v 20:57 | Reagovat

Máš moudré rodiče a už i víš, že známky ze školy s tím souvisí jen okrajově. Vystihla si to přesně, já bych k tomu dodal snad jen to, že strach bývá většinou mnohem horší než potom ta věc, které ses bála a druhá taková "pravda", která pomáhá mně, když si tomu dala nejvíc co si mohla, tak si vlastně uspěla, ať už ten výsledek dopadl jakkoliv. Někdy to prostě na vítězství nestačí, ale to neumenšuje tvoje úsilí a selhání to zkrátka není. A příště už bude i to štěstí přát připraveným...

4 Limaja Limaja | 16. února 2015 v 22:35 | Reagovat

Strach uvnitř nás, úspěch a neúspěch… Myslím, že hodně z nás, kteří teď tohle čteme jsme to zažili a cítili. Ale málokdo to dokážeme pojmenovat a napsat tak, jako jsi to napsala ty. Dostat pocity do slov není někdy jednoduché a myslím, že tobě se to neuvěřitelně povedlo. Klobouk dolů.  Tenhle článek a tenhle blog je důkazem toho, že ty si s tím už vždycky nějak poradíš. Moc ti držím palce Aniore. Tenhle článek i blog je parádní!
Jo, a  kdybych byla rodič, číst tohle by byl jeden z nejhezčích dárků :-)

5 Anior Anior | Web | 17. února 2015 v 7:03 | Reagovat

[3]: Vystihl si to :-)

[4]: Děkuji...

Oboum Vám děkuju za komentáře které jste tu zanechali a za Vaše pochvaly. :D

6 Fil Fil | 17. února 2015 v 12:04 | Reagovat

Celkem klika, že jsi neviděla moje vysvědčení. Ale navzdory né úplně nejlepším taky celkem tak nějak funguju :-) 8-)

7 Anior Anior | Web | 17. února 2015 v 14:05 | Reagovat

Haha :D

8 reyi reyi | 17. února 2015 v 18:43 | Reagovat

Leklinka,Chrudoš,Limaja,Fil?

9 Anior Anior | Web | 22. února 2015 v 13:32 | Reagovat

Mámini kámoši z fb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama