Kdo se chce stát vlkem, musí se s ním sžít.

Vlče

29. ledna 2015 v 11:56 | Admin. |  Příběhy
Tma. Jednotvárná tma. Nic co by jste si mohli myslet, nic co by jste mohli vidět.
Žádný pohyb, žádný zvuk. Nic neslyšet, nijak se nepohybovat.
Žádný pach, žádný podnět. Nic necítíte, nemáte co si myslet. Jednoduše nic.
A přesto vnímáte vše. Jste na to zvyklí, víte o všem. Jednou to ale skončí.

Najednou se vše kolem vás se rozsvítí a vy vnímáte pachy,
zvuky, napadá vás spusta věcí,ale vy je vnímáte matně a rozostřeně. A přesto tma, která vás sužovala je světlá. Září.
Je jiná. Ale myslet je tak namáhavé... ... vy právě objevujete novou věc-spánek.
Klidně usínáte s pocitem radosti, úžasu a překvapení z nového světa.
Tohle se odehrává v hlavě malého vlčete, které právě přišlo na svět.
Tolik nových vjemů a poznatků, zkuste se do toho vžít...

Čas sice ještě nevnímá, ale my ano. Uběhnul přibližně měsíc a vlče se probírá jako každé ráno.
Dnes se ale něco stalo. Probudilo se kvůli ostrému zvuku, a když se chtělo bránit, otevřelo oči.
Byl to takový šok, že je vlče radši rychle zavřelo a muselo si ujasnit, co se vlastě stalo.
Když se vlče pokusilo oči otevřít znovu, nebylo to už tak hrozné. Chvíli mžouralo do ranního světla, ale potom se
rozkoukalo. Pro vlče to bylo úplně něco jiného. Matku vlčici jenom cítil, ale teď ji i viděl.
Měla sněhově bílou barvu a jasné modré oči. Byl první ze sourozenců co otevřel oči.
Z dálky slyšel Matku vlčici jak ho volá ven. Stála v kruhu světla, který jinde v jeho světě nebyl*.
Vydal se ven, i když pomalu a vrávoravě. Došel až ke světelnému kruhu, a vystoupil ze svého světa.
Oslnila ho záře, spousty vjemů, pachů, zvuků a spousta dalších věcí. Ale se vším dobrým přichází i špatné věci.
Ze všech těch vjemů dostal strach. To bylo také něco nového, ale něco špatného. Schoulil se u Matky vlčice a kňučel.
Matka vlčice ho olízala a uklidnila. A už asi po hodině běhal po louce a lese. Baviloho to tak moc, že to vydržel celý den
Večer se tiše schoulil u Matky vlčice a vzpomínal na ten první den ve velkém světě.

Tenhle příběh mě napadl znenadání a rozhodla jsem se ho dát na blog. Dole máte anketu a po přečtení prosím hlasujte.
Ahojky Anior-Admin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál?

Ano
Ne

Komentáře

1 Minimilian Minimilian | 31. ledna 2015 v 10:08 | Reagovat

Fantastická povídka. Taková emoce nahozená jen v pár větách. Neuvěřitelně mě to vtáhlo a zaujalo a chytilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama